Rozvoj jemné a hrubé motoriky

Vyberte kapitolu:


[tab:3.1]

3.1 Cíle výzkumného projektu, metodologie

Jak jsme již zmínili v úvodu práce, rádi bychom pomocí kvalitativního výzkumu objasnili, jakým způsobem lze u předškolních dětí s Downovým syndromem rozvíjet jemnou a hrubou motoriku. Děti s Downovým syndromem jsou často v závislosti na svém postižení v pohybovém vývoji opožděny. Všechny vývojové oblasti spolu souvisí a navzájem se ovlivňují. Proto je nutné působit na rozvoj motoriky těchto dětí od prvních týdnů jejich života a odstranit či eliminovat motorické disharmonie, aby nebyl ovlivněn jejich celkový vývoj.

Vlastní výzkum sestává z popisu osmi vybraných cvičení a jejich aplikace na šestiletou dívku s Downovým syndromem. Každé cvičení je aplikováno třikrát, s časovým rozestupem jednoho týdne. Při každém pokusu je pozorován a následně popsán pokrok dítěte v osvojování si určité dovednosti oproti úrovni při předcházejícím pokusu. Na základě tří pokusů je vytvořen závěr, ze kterého lze vyvodit vliv aplikovaného cvičení na rozvoj motoriky. Pro lepší představu o stavu dosažených dovedností dítěte je v rámci výzkumu zpracována jeho podrobná kazuistika. Pro názornost náleží ke každému aplikovanému cvičení fotografie či text v přílohách, které jsou součástí bakalářské práce.

Hlavním cílem výzkumu je objasnit, jakým způsobem lze u dětí s Downovým syndromem předškolního věku rozvíjet jemnou a hrubou motoriku. Ze zkušeností z praxe můžeme tvrdit, že existuje velký počet her a cvičení na rozvoj motoriky u dětí s Downovým syndromem, která jsou charakteristická svou zábavnou a motivující formou. Tato cvičení vznikají ze zkušeností lidí, kteří s dětmi s Downovým syndromem pracují. V souvislosti s tím, je dílčím cílem výzkumu vytvoření sešitu her a cvičení, který lze využít k rozvoji jemné a hrubé motoriky u těchto dětí. Tato cvičení mohou inspirovat rodiče, pedagogy či asistenty pracující s dětmi s Downovým syndromem. Celé výzkumné šetření je kvalitativního charakteru, z výzkumných metod byla využita kazuistika, analýza výsledků činnosti a přímé zúčastněné pozorování. V rámci výzkumu se snažíme zodpovědět několik výzkumných otázek:

  1. Jaký vliv mají aplikovaná cvičení na rozvoj jemné a hrubé motoriky dítěte s Downovým syndromem předškolního věku?
  2. Je možné po třech aplikacích daného cvičení posoudit, zda má vliv na rozvoj jemné a hrubé motoriky?
  3. Rozvíjejí aplikovaná cvičení jemnou a hrubou motoriku formou, která je dostatečně zábavná a motivující pro dítě s mentálním postižením předškolního věku?
  4. Rozvíjejí aplikovaná cvičení i jiné vývojové oblasti než jen oblast motoriky? Pokud ano, které?

[tab:3.2]

3.2 Místo výzkumného šetření

Celý výzkum probíhal v mateřské škole Na Osadě (dále MŠ), jejímž zřizovatelem je statutární město Brno. MŠ sídlí na ulici Koperníkova, v městské části Brno – Židenice. Právní subjektivita MŠ je platná od 1. 7. 1994.

Budova MŠ je pavilónová s vlastní kuchyní. V MŠ je pět tříd, označené písmeny A-E. Od školního roku 2007/2008 je jedna ze tříd třídou speciální, logopedickou. Třídy jsou naplněny do maximálního počtu 25 žáků ve věku 3-6 let, v logopedické třídě je maximální počet žáků 14. V rámci logopedické péče spolupracuje MŠ se SPC Veslařská, dále spolupracuje s PPP Kohoutova a se spádovou ZŠ Gajdošova, kam odchází velká část předškoláků do první třídy. MŠ je zařazena do projektu „Výuka angličtiny na vybraných školách“. MŠ dále provozuje několik aktivit pro zaplnění volného času dětí (keramický kroužek, flétna, taneční kroužek Osadníček, pohybové hry, aerobik či plavání). MŠ nabízí program edukativně stimulační skupiny, který je určen pro dítě společně s rodičem a měl by včas podchytit potíže ve vývoji dítěte před vstupem do ZŠ. Velice důležitou činností MŠ je integrace dětí s postižením do běžné třídy MŠ. V současné době MŠ integruje tři děti s postižením, jejichž diagnózy jsou dětský autismus, Downův syndrom a poruchy chování. Každé dítě je integrováno v jiné třídě a má k sobě asistenci v podobě asistenta pedagoga.

MŠ je velice dobře vybavená a situovaná v příjemném prostředí na okraji panelového sídliště. Budova je obehnaná zahradou, na které jsou prolézačky a pískoviště. Po celý rok probíhá v MŠ nespočet kulturních a jiných akcí, např.: divadlo, karneval, koncerty, zamykání zahrady, výlety, školka v přírodě, aj. (MŠ NA OSADĚ [online]).

Výzkum probíhal ve třídě „D“, kam je holčička s Downovým syndromem integrovaná. Personální obsazení této třídy je třídní učitelka, učitelka a asistentka pedagoga. Počet děvčat a chlapců ve třídě je přibližně stejný. Třída je heterogenní, poměr předškolních dětí vůči mladším dětem je asi třetinový. Vztahy ve třídě jsou velmi dobré. Všechny děti integrovanou dívku respektují, se staršími dětmi udržuje dívka pěkný vztah a účastní se jejich aktivit. Toto prostředí poskytuje možnost pro maximální rozvoj dívky ve všech vývojových oblastech. Dívka se vždy snaží vyrovnat ostatním dětem, což funguje jako spolehlivá motivace.
[tab:3.3]

3.3 Charakteristika výzkumného vzorku

Jméno: Eva T.
Datum narození: 14. 1. 2005 (6 let)
Diagnóza: LMR/STMR při základní diagnóze Downův syndrom.

Osobní anamnéza
Eva byla narozena jako první dítě. Průběh těhotenství byl fyziologický, bez úrazů, léky užívány nebyly, operace neprováděny. Během těhotenství nebylo provedeno genetické vyšetření. Porod byl fyziologický, dítě se narodilo v termínu. Porodní váha dítěte 3200 g, porodní délka dítěte 49 cm. Období po porodu bezproblémové. Kojení dítěte trvalo do 13. měsíce, od 7. měsíce pozvolný přechod na tuhou stravu. Poruchy příjmu potravy či potravinové alergie nezaznamenány. Eva je nyní v péči pediatra, psychologa, logopeda, kardiologa, imunologa. Od roku 2006 je v péči SPC.

Otáčení od 5. měsíce, sed od 13. měsíce, lezení od 16. měsíce, stoj od 16. měsíce, chůze od 20. měsíce. První slovo vyřčeno v roce a šesti měsících (slovo NE!).

Dle poslední zprávy z psychologického vyšetření SPC ze září 2010 je vývoj osobnosti Evy považován za disharmonický. Vývoj expresivní složky řeči je podstatně opožděný. Eva je extrovertně laděná, usměvavá, nemá problémy s odloučením a ráda navazuje sociální kontakty. Dívka je také často negativistická, motoricky neklidná. Spolupráce je místy obtížná, její práceschopnost je limitovaná a pracovní tempo nevyrovnané. Často záměrně neprovádí pokyny, zajímá ji reakce dospělého. Pro dítě je charakteristická střední až vysoká míra speciálně vzdělávacích potřeb a podpůrných opatření.

Od školního roku 2008/2009 je Eva umístěna v MŠ běžného typu formou individuální integrace za pomocí asistenta pedagoga. Vzdělávána je na základě IVP. Dívka se v MŠ adaptovala bez problémů. Vztahy s vrstevníky i dospělými považovány za dobré. V MŠ spolupracuje, účastní se skupinových aktivit. Na školní rok 2011/2012 SPC Ibsenova doporučuje odklad školní docházky.

Rodinná anamnéza
Rodina je úplná, rodiče žijí ve společné domácnosti se třemi dětmi (Eva, Kamila, Vojtěch). Oba rodiče jsou vysokoškolsky vzdělaní. Matka je nyní na mateřské dovolené, otec pracuje jako auditor. V rodině se nevyskytlo žádné závažné, ani lehčí postižení.

Jemná motorika
Lateralita je vyhraněná, vedoucí ruka pravá. V kresbě jsou patrné první tvary (především hlavonožec). Náměty kresby jsou stereotypní. Námět kresby je dívka schopná pojmenovat. Využívá celý papír, nepřetahuje, používá různé materiály (voskovky, pastelky, tužku, pastely). Dle šablony obkreslí jednoduché tvary. V malbě žádné konkrétní tvary nerozlišuje, záliba v zapíjení a neustálém překrývání barev. Ráda stříhá, rozstříhá i celý papír, úchop nůžek je však potřeba neustále opravovat. Při stříhání konkrétních tvarů je třeba přidržet papír. Lepení zvládá zcela bez problémů. Při trhání papíru je vhodný papír krepový, jinak je to pro ni obtížné. Mačkání materiálu zvládá. Z kostek postaví vyšší věž či komín. Do otvorů vsune kolíčky. Zcela samostatně skládá puzzle o 24 dílech, zvládá střední velikost. Vkládačky zvládá bez problémů. Navleče korále na provázek. Obrací listy v knize, často ve větším počtu, ne po jednom.

Grafomotorika
Eva nemá uvolněnou ruku, pohyb vychází ze zápěstí. Úchop je neobratný, především při držení krátkých nástrojů, v případě dlouhých nástrojů úchop zautomatizován. Zvládá lehčí úroveň grafomotorických cvičení (kruhový pohyb, horizontála, svislice, horní oblouk). Sleduje linii čáry.

Hrubá motorika
Chůze je plynulá, dívka ujde asi 2 km, během cesty se snadno unaví. Běh je vcelku rychlý, Eva již při běhu není tak opatrná. Lezení je taktéž rychlé, méně opatrné, výjimečně dojde k pádu, není potřeba velká asistence. Eva leze sama na prolézačky, po lavičce, proleze pytlem, podleze i nízkou překážku. Plazení umí zcela bez problémů. Při chůzi do schodů již sama střídá nohy, při chůzi ze schodů střídá nohy pouze po upozornění, opora je zde nutná. Sama skáče z výšky 30 cm, s asistencí až z jednoho metru. Poskoky začínají být úspěšné, je schopná přeskočit nízkou překážku. Dupání se daří, Eva rozdupne například ořech. Úspěšnost ve zdolávání překážek se různí. Sama zdolá prolézačku, je-li potřeba držet rovnováhu, občas dochází k pádu. Tanec je u ní velmi oblíbenou činností, naučila se tančit ve dvojici, ráda motoricky doprovází říkanky, písničky a tanečky. Eva umí stále větší počet různých cviků, které se snaží provádět přesně. Míč kutálí, větší míč chytá do náruče, upřesňuje házení, přesnost kopu velmi úspěšná.

Rozumové schopnosti
Je znát velmi dobrá orientace v prostředí mateřské školy. Eva zná svoji značku, skříňku, ručník, místo u stolu. Rozumí pokynům a orientuje se v denním plánu. Pozná číslice 1 – 3, mechanicky počítá do čtyř. Pozná a pojmenuje žlutou barvu, zelená, žlutá a modrá ji občas dělají problémy. Zná mnoho pojmů – domácí zvířata, dopravní prostředky, hračky, jídlo, části těla, aj. K domácím zvířatům dále přiřadí jejich mládě, příbytek a potravu. Rozumí rozdílu mezi malým a velkým, dále se učí rovný a křivý, plný a prázdný. Podle velikosti je schopná seřadit tři předměty. Z geometrických tvarů zvládá čtverec a kruh. Do otvorů vloží tvary, včetně půleného kruhu a čtverce. Umí přiřadit dva předměty dle významu, složí půlené obrázky. Začíná rozlišovat předložky na, v, pod, do, vedle.

Sluch a sluchová paměť
Eva zopakuje slabiku, slovo i krátkou větu. Rychle si zapamatuje jednoduché říkanky, písničky, aj. Ze tří nástrojů či jiných zvuků je schopná určit, který zrovna slyšela. Zná zvuky zvířat i různých předmětů, umí je předvést. Slabiky a slova vyťukává, popřípadě vytleskává. Pohybem dokáže doprovodit nástroje, zvládá rytmická cvičení. V případě, že nemá zrakovou oporu, nevydrží moc dlouho naslouchat pohádce.

Zrakové vnímání
Eva rozezná a většinou pojmenuje čtyři základní barvy – žlutá, zelená, modrá, červená. Dvě stejné barvy přiřadí k sobě. Z částí umí poskládat obrázek, popřípadě doplní chybějící části do celku. S úspěchem hraje hru pexeso, otočené obrázky si pamatuje. Z výběru je dívka schopná vyhledat dva stejné obrázky, k obrázku dokáže přiřadit jeho stín či obrys, dle předlohy vyhledá stejný obrázek z řady, popřípadě oddělá z řady předmět odlišný, umí porovnat velikost obrázků, vyhledá konkrétní objekt na pozadí.

Řečové dovednosti
Řeč je velmi málo srozumitelná, artikulace je špatná. Eva řekne srozumitelně pouze několik vybraných a nacvičených slov, srozumitelněji opakuje slova po slabikách. Spontánně se vyjadřuje v jednoslovných větách, jen velmi zřídka řekne větu dvouslovnou, která je přesto dysgramatická. Dokáže vyjádřit svoji potřebu, a to formou „Prosím, já chci!“. Pokynům rozumí. Evě se začíná dařit nádech nosem, výdechový proud v pořádku. Svíčku sfoukne bez problémů, snaha o usměrnění proudu. Eva jeví snahu o říkanky („To je máma“, „Táta mává“, „Hami, hami“, „Raz, dva, tři“, „Deštík“, „Brambora“, „Já jsem malá panenka“, „Meleme, meleme kávu“, „Vařila myšička kašičku“, „Domeček“, „Žába leze do bezu“). Částečně zazpívá a pohybově doprovodí písničky („Halí, belí“, „Mám dvě oči“, „Skákal pes“, „Kolo, kolo mlýnský“, „Houpy, houpy“, „Hlava, ramena, kolena, palce“, „Dáme ruku sem, dáme ruku tam“, „Cib, cib, cibulenka“). Sama či s dopomocí zahraje pohádky („O budce“, „O veliké řepě“, „Jak kočička s pejskem vařili dort“).

Socializace
V průběhu navštěvování mateřské školy se chování dívky výrazně zlepšilo. Zřídka dochází k neúspěšné spolupráci či k výbuchu vzteku nebo utíkání, spousta zlozvyků byla odbourána. Dívka chodí do mateřské školy velice ráda, od září 2010 zde zůstává až do odpoledne. Eva sice nespí, ale vydrží odpočívat a ke spícím dětem je velmi ohleduplná. S několika dětmi ve třídě navázala pozitivní kontakt, občas se účastní jejich her. Na procházce ujde ve dvojici s jiným dítětem větší vzdálenost. Ráda také přebírá roli paní učitelky a snaží se dětem nařizovat, co mají dělat. Taktéž protestuje, když někdo dělá něco špatně. Eva se zapojuje do společných třídních činností.

Sebeobsluha
Eva chodí sama na toaletu, pokud jít nemůže, řekne si. Na toaletě je samostatná – spláchne, použije toaletní papír. Stoličku již nepoužívá. V případě umývání rukou a obličeje je potřeba dohled, protože si dívka občas hraje s vodou, pouští hodně vody, apod. Automaticky si vyhrnuje rukávy, používá mýdlo a utírá se do ručníku. V poslední době se snaží sama smrkat, při kašlání a kýchaní si automaticky kryje ústa. Oblékání si Eva z velké části osvojila. Asistence je nutná pří oblékání a věšení bundy, zavazování tkaniček u bot, oblékání těsných kalhot. Rozepínání a zapínání zipu se jí začíná dařit. Knoflíky či cvoky rozepne, jejich zapínání se zatím nedaří. Zásady stolování v mateřské škole jsou již stereotypní, naučené. Eva používá k jídlu lžíci, úchop je správný, jen zcela ojediněle je nutné jej napravit. Pije samostatně ze sklenice nebo hrnku. Jídlo a pití si ke stolu sama přináší, použité nádobí odnese na určené místo. V případě, že chce přidat, sama požádá paní kuchařku. Při stolování se snaží být čistotná, jestliže něco rozlije, sama to i uklidí.

Další doporučení
Z výše uvedených informací plyne několik doporučení, jak a kam by další práce s Evou měla směřovat.

Je důležité dále rozvíjet hrubou i jemnou motoriku a pokračovat v grafomotorice. Eva by si měla osvojit čtyři základní barvy, další barvy zatím raději nepřidávat. Je potřeba dále rozvíjet paměť, sluchové i zrakové vnímání. Pokračování v pravidelné logopedické péči je nezbytné. Je třeba zaměřit se na rozvoj pasivní a aktivní slovní zásoby, na správnou artikulaci jednoduchých hlásek. Neustále musíme trvat na co nejčastějším používání řeči. Řeč stimulujeme především názorností, dramatizací, rytmickými říkankami a písněmi. Je nutné trvat na maximální samostatnosti při vykonávání toalety, mytí rukou a při jídle. Při oblékání se snažíme o samostatnost v rámci možností. V neposlední řadě je vhodné posílit sociální dovednosti, autoregulaci chování, sebeobslužné dovednosti, volní a pracovní schopnosti.
[tab:3.4]

3.4 Vlastní výzkum – aplikace vybraných cvičení na rozvoj motoriky u dívky s DS předškolního věku

Cvičení č. 1 – Sluníčko s barevnými kolíčky

Úkol
Připevnění barevných kolíčků na papírové sluníčko. Dítě kolíčky připevňuje dvěma prsty dominantní ruky, zpravidla palcem a ukazováčkem. Viz příloha č. 1.

Aplikace

  1. Eva automaticky vytušila, že jejím úkolem je připevnit kolíčky na sluníčko. Kolíčky jsme roztřídily podle barev. Eva se snažila kolíček otevřít, jednou rukou jí to však nešlo, proto použila obě ruce. Sluníčko jsem jí podržela. Nesnažila se dávat kolíčky po celém obvodu sluníčka, dávala je všechny blízko sebe. Kolíčky sundávala neotevřené a tahem.
  2. Eva si sama vybrala sluníčko z nabízených cvičení. Kolíčky jsem připevnila vedle sebe na zvláštní papír, nezávisle na barevnosti. Lpěla jsem na tom, aby Eva použila jen jednu ruku k sundání a následnému připevnění kolíčku na sluníčko. Eva se velice snažila, každý druhý kolíček jí však z ruky vystřelil, což ji velmi pobavilo. Sluníčko jsem nadále držela, při upevňování kolíčků jsem jím otáčela, abychom vytvořily paprsky. Sluníčko s paprsky se Evě líbilo, snažila se jej dávat nad hlavu a slunit se pod ním. Během sundávání kolíčku jsem se snažila, aby je Eva sundávala podle barev. Vždy jsem řekla barvu, kterou má Eva sundat a znovu upevnit na zvláštní papír. Eva kolíčky opět sundávala tahem, nesnažila se je pootevřít.
  3. Třetí pokus probíhal podobně jako druhý, avšak Eva se již soustředila na to, aby jí kolíček nevystřelil. Bylo vidět, že se snaží vložit sílu do palce a ukazováčku pravé ruky. Sluníčko jsem Evě vložila do levé ruky, kolíčky upevnila přibližně na polovinu jeho obvodu. Asi polovinu kolíčků sundala po upozornění správně, zbytek si ulehčila tahem. Všimla jsem si, že občas, když se snažila otevřít kolíček pravou rukou, podobnou sílu vložila o do ruky levé a mačkala sluníčko.

Závěr
Eva již zvládá upevnit kolíčky palcem a ukazováčkem dominantní ruky. Dohled a upozornění je potřeba při sundávání kolíčků, kdy si chce Eva práci ulehčit. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: klíčový úchop, koordinace síly, prostorová orientace, koordinace oko-ruka, koordinace rukou, barevná diferenciace, pojmenování barev, respektování pravidel cvičení.

Cvičení č. 2 – Matičky a šroubky

Úkol
Našroubování matičky na šroubek. Šroubky jsou různých velikostí, barevně označené společně s matičkami. Dítě šroubuje prsty dominantní ruky, šroubek drží v ruce druhé. Viz příloha č. 2.

Aplikace

  1. Eva znala princip cvičení, chtěla začít ihned šroubovat. Začala však od nejmenšího šroubku, což jí nešlo. Nechala se tedy přesvědčit a poradit si. Nejdříve jsme k sobě dle barev přiřadily matičky a šroubky a po té je seřadily podle velikostí. Eva vše určila bez problémů. Poradila jsem jí, aby začala od největšího šroubku, že jí to půjde nejlépe. První tři velikosti našroubovala bez větších problémů, nejmenší šroubek nezvládla ani s dopomocí. Každou matičku našroubovala jen na okraj šroubku. Hned, jak matička držela, pustila se do další. Ze začátku držela šroub v pravé ruce a chtěla jím motat do matičky. Po nápravě si vždy sama vzpomněla. Jejím úkolem bylo také odšroubování matičky ze šroubku. Nejdříve šroubovala chaoticky, nevěděla, na kterou stranu. Poučila jsem ji, že musí držet šroubek v levé ruce a matičkou točit dolů.
  2. Eva si pamatovala, že se má řídit podle barev. Podle velikostí se však neřídila. Po upozornění se nechala přesvědčit, že malý šroubek zkusíme až nakonec. Úchop při šroubování si Eva pamatovala, bohužel jí to nešlo, proto si zkusila šroubek předat do druhé ruky, což také nepomohlo. Eva se nevzdávala a nakonec cvičení úspěšně a správně dokončila. S dopomocí dokonce našroubovala nejmenší matičku. Na princip odšroubování si vzpomněla až po připomenutí.
  3. Eva plnila cvičení bez jakékoliv dopomoci. Velikost šroubků a matiček kontrolovala prostřednictvím barev. Nejmenší šroubek si automaticky nechala na konec, dokázala jej namotat na třetí pokus. Zbylé tři velikosti šroubovala na přeskáčku a bez problémů. Úchop šroubku i matičky byl správný.

Závěr
Eva si princip šroubování osvojila rychle a zvládá jej bez větších obtíží. Dokázala našroubovat i nejmenší matičku, zde je však třeba trénink. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: pinzetový úchop, koordinace oko-ruka, koordinace rukou, barevná diferenciace, pojmenování barev, diferenciace velký x malý, respektování pravidel cvičení.

Cvičení č. 3 – Závody aut

Úkol
Namotávání provázku na tyčinku dvojího tvaru – kulatá, hranatá. Smyslem je dopravit auto na konci provázku po silnici do cíle. Dítě namotává oběma rukama, použije dlaňový, nejlépe však prstový úchop. Viz příloha č. 3.

Aplikace

  1. Představily jsme si hru, kterou Eva nikdy předtím neznala. Pojmenovaly jsme auta, silnici a vysvětlily si, co je to cíl. Pro odstartování aut jsem zvolila klasické „jedna, dva, tři, teď“. Princip hry Eva pochopila rychle. Při prvním pokusu se auto snažila dopravit do cíle tahem, nesnažila se namotávat provázek na tyčinku. Na tvaru tyčinky Evě nezáleželo. Tyčinku držela oběma rukama dlaňovým úchopem.
  2. Hru si Eva sama vybrala z nabízených možností. Velice dobře si ji zapamatovala, proto jsem iniciativu nechala na ní. Sama rozložila silnici, postavila auta na start a upevnila cílové praporky. Sama se také pokusila odpočítávat start. Než jsme však odstartovaly, upozornila jsem ji, jak má správně namotávat provázek na tyčinku, aby se její auto dostalo do cíle jako první. Na tuto činnost se pak Eva velice soustředila. Namotávala sice pomalu, ale správně prsty obou rukou. Při tomto pokusu jsem ji nechala vyhrát.
  3. Eva hru opět sama celou nachystala a z nabízených tyčinek si vybrala kulatou. Při namotávání kroutila celým zápěstím, ne jen prsty. Stoupla jsem si za ni a zápěstí ji zafixovala. Po tomto upozornění si pohyb osvojila a snažila se jej dodržovat. Na konci cvičení však tyčinku chytla do dlaní, aby byla rychleji v cíli.

Závěr
Po několikátém pokusu si Eva osvojila namotávání provázku na tyčinku. Občas je potřeba upozornění či fixace zápěstí. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: dlaňový či prstový úchop, koordinace oko-ruka, koordinace rukou, prostorová orientace, respektování pravidel cvičení, rozvoj řeči, počítání, diferenciace kulatý x hranatý, tolerance prohry.

Cvičení č. 4 – Kouzelný pytlíček

Úkol
Dítě poslepu tahá z pytlíčku předměty různých tvarů a materiálů, konkrétní předmět je dopředu zadán. Dítě může střídat pravou a levou ruku. Viz příloha č. 4.

Aplikace

  1. Evu cvičení lákalo, ráda tahá a losuje neznámé předměty. Nejdříve jsem ji vysvětlila, že se při hledání předmětu v pytlíčku nesmí dívat a musí tedy poslepu najít předmět, který jí zadám. Po té jsme si předměty představily a pojmenovaly je. Při prvním pokusu jsme zkusily všech šest předmětů z pytlíčku, Eva s úspěchem vytáhla polovinu. Při tahání střídala ruce. Po vytažení předmětu zvedla vždy vítězně ruce a zvolala: „Jéé!“
  2. Při druhém pokusu jsem již Evě předměty neukázala, rovnou jsem jí zadávala pokyny. Eva nejdříve tahala jeden předmět stále dokola a přišlo jí to velice zábavné. Dokonce se zkoušela do pytlíčku dívat. Zkusila jsem ji tedy lépe motivovat a řekla jsem jí, že pytlíček je kouzelný a budeme z něj čarovat pomocí „abrakadabra“. To Evu zaujalo a úspěšně vytáhla pět předmětů ze šesti. Pokaždé zavřela oči a otočila hlavu. Používala výhradně pravou ruku.
  3. Eva si cvičení sama vybrala z nabízených pomůcek. Předstírala čaroděje a chtěla, abych z pytlíčku tentokrát tahala já. Na její hru jsem přistoupila, pak jsme však role otočily. Eva bezchybně vytáhla všech šest předmětů, na začátku mě však zkoušela obelstít a tahala stále stejný předmět.

Závěr
Cvičení si Eva osvojila velice rychle, zvládne podle hmatu rozpoznat všechny předměty v pytlíčku. Občas je nutné upozornit, aby se nedívala. Na další pokus bude potřeba předměty v pytlíčku vyměnit. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: dlaňový či prstový úchop, senzomotorická koordinace, prostorová orientace, respektování pravidel cvičení, rozvoj řeči, počítání, diferenciace tvarů podle hmatu.

Cvičení č. 5 – Bludiště

Úkol
Cílem hry je dopravit kuličku do středu bludiště pohybem celé hrací desky. Desku dítě drží oběma rukama a natáčí jí ve směru pohybu kuličky. Viz příloha č. 5.

Aplikace

  1. Na začátku prvního pokusu si Eva celou trasu bludiště projela prstem a správně dojela až do cíle. Potom to stejné zkusila s kuličkou – posunovala ji prstem a dojela s ní až do cíle. Nakonec si Eva vzala do rukou celou hrací desku a zkusila kuličku do cíle dopravit pohybem desky. Dělala velice prudké pohyby, až jí kulička vypadla na zem. Stoupla jsem si tedy za ni a s pohybem desky jsem jí pomáhala. Cítila jsem, že má tendence k prudkým pohybům, ale usměrňovala jsem ji. S deskou pohybovala správně doleva a doprava, pohyb dolů a nahoru ji dělal problémy. Do otvorů cestiček se jí však trefit nedařilo. Společně jsme kuličku dostaly do cíle.
  2. Při druhém pokusu Eva automaticky projela trasu bludiště prstem, následně to stejné zkusila s kuličkou. V této fázi neměla žádný problém. Potíže nastaly pří pohybu s celou hrací deskou. Eva vkládala do pohybu příliš velkou sílu a kulička padala na zem. Snažila jsem se jí při pohybu asistovat a nakonec jsme kuličku dostaly zdárně do cíle. Pokrok udělala Eva v tom, že se snažila o velmi přesné a jemné pohyby v místě otvorů cestiček. Byl poznat velký rozdíl mezi sílou vynaloženou na delších částech trasy a v místě otvorů.
  3. Evě jsem dala hrací desku do rukou a pokynula jí, aby zkusila dostat kuličku do cíle rovnou, bez přípravy. Eva se velmi zlepšila v určování směru pohybu, zvládá již všechny směry správně. Síla vynaložená do pohybu deskou byla opět větší, ale pozorovala jsem velké soustředění. Při posledním pokusu se Eva sama trefila do jednoho otvoru.

Závěr
Eva se naučila určovat směr pohybu hrací desky. Vynakládá stále o něco větší sílu na pohyb desky, než je potřeba. Zde je nutné Evu upozorňovat. Precizní pohyb potřebný ke trefení se do otvorů v cestičkách je třeba stále trénovat. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: dlaňový úchop, koordinace rukou, prostorová orientace, pojmová diferenciace nahoru x dolů x doleva x doprava, koordinace síly, kognitivní rozvoj.

Cvičení č. 6 – Provazochodec

Úkol
Úkolem dítěte je přejít nášlapný chodníček položený na zemi. Cvičení se soustředí na schopnost udržení rovnováhy. Dítě si může pomoci rozpažením. Při chůzi dítě střídá nohy, popřípadě může nohy přisouvat. Místo chodníčku můžeme použít provaz, švihadlo nebo nakreslit čáru na zem. Viz příloha č. 6.

Aplikace

  1. 1. Eva měla ze cvičení na začátku strach, dívala se na ostatní děti a až pak to zkusila sama. Stála jsem opodál, abych Evu popřípadě přidržela, ale pomoc odmítala. Při vstupu na chodníček nevěděla, kterou nohou má vykročit, nakonec vykročila levou. Ruce měla podél těla, držet rovnováhu proto nebylo jednoduché. Eva šla velice pomalu, vždy udělala půlkrok a přisunula druhou nohu. Kolena měla mírně pokrčená, aby snížila těžiště. Na pohyb byla hodně soustředěná a překážku chtěla sama dokončit. Během cesty Eva několikrát neudržela rovnováhu a spadla mimo chodníček.
  2. Před zahájením druhého pokusu jsem se Evě snažila vysvětlit, že si velmi pomůže, když při chůzi po chodníčku roztáhne ruce, tak jako to dělají některé ostatní děti (tvrdila jsem, že ani letadlo nespadne z oblohy). Eva to zkusila a její pohyb byl již mnohem přesnější. Nadále dělala malé půlkroky s přísunem druhé nohy, šla ale rychleji a pouze jednou během cesty ztratila rovnováhu a spadla mimo chodníček. Pozoruji velký zájem dokončit překážku bez pomoci. Pohyb byl opět soustředěný a precizní. Kolena měla Eva znovu mírně pokrčená, už však jen při nášlapu na horní oblouk chodníčku.
  3. Před třetím pokusem jsem Evě ukázala, jak po chodníčku chodí ostatní děti. Soustředila jsem se hlavně na to, že Eva stále přisouvá nohy a nedělá kroky. Třetí pokus byl pro mě velkým překvapením, protože Eva přešla celou překážku bez přísunu. Šla rychleji a s rozpaženýma rukama. Několikrát spadla, přesto se nevzdala a cvičení dokončila bez přísunu.

Závěr
Eva se naučila přejít překážku bez přísunu nohou, dělá dlouhé kroky a rozpažením si pomáhá držet rovnováhu. V průběhu cvičení však Eva stále občas upadne. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: koordinace oko-noha, prostorová orientace, rovnováha, respektování pravidel hry.

Cvičení č. 7 – Dáme ruku sem, dáme ruku tam

Úkol
Dítě má za úkol pohybově doprovodit písničku „Dáme ruku sem, dáme ruku tam“. K pohybu lze využít v podstatě jakoukoliv část těla, dítě může přijít s vlastní iniciativou. Text k písničce viz příloha č. 7.

Aplikace

  1. Písničku jsem Evě několikrát zazpívala a již během toho jsem jí ukazovala, jak písničku pohybově doprovodit. Evě se písnička moc líbila a pohyb si rychle osvojila. V písničce jsme využily ruku, nohu, bok a hlavu. Při pohybu nohy Eva dokázala stát na jedné noze. Při tleskání na konci písničky tleská o sebe dlaněmi, prsty má natažené a strnulé.
  2. Při druhém pokusu jsem Evě řekla, že můžeme zkusit použít jakoukoliv část těla. Eva byla neúnavná a zkusily jsme ruku, nohu, palec, koleno, bok, ucho, oko, vlasy, hlavu, jazyk, rameno, břicho. Je tedy možné protáhnout celé tělo. Při tleskání jsem Evu upozornila, ať uvolní prsty a po upozornění to udělala správně. Všimla jsem si, že při rotaci má Eva napnuté a strnulé nohy.
  3. Během třetího pokusu jsme opět vyzkoušely všemožné části těla, některé dokonce několikrát. Eva vedla celý pohybový doprovod sama, vše si perfektně osvojila. Při rotaci jsem se snažila pohupovat v kolenou, což Eva zdárně napodobila.

Závěr
Eva si pohybový doprovod k písničce osvojila velice rychle. Je schopná sama začít provádět cvičení, se slovním doprovodem je však nutné jí pomoct. Pohyby jsou občas strnulé, je třeba dohlížet na uvolňování. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: stoj na jedné noze, rotace, mimika, tleskání, rytmus, rovnováha, pojmenování částí těla, pohybově – slovní doprovod, práce ve skupině (během pokusů se k nám přidávaly ostatní děti), respektování pravidel cvičení.

Cvičení č. 8 – Kos

Úkol
Úkolem dítěte je pohybově doprovodit říkanku s názvem „Kos“. Stěžejní je rozvoj skoku snožmo na místě. Dítě u tohoto cviku také uvolňuje krční páteř. Text k říkance viz příloha č. 8.

Aplikace

  1. Před předvedením pohybového doprovodu říkanky jsem Evě nejdříve sdělila její text. Evě se téma líbilo, protože má ráda ptáčky. Poté jsme nezávisle na říkance zkusily skok snožmo na místě. Eva vůbec nepokrčila kolena, její skoky byly strnulé a nedokázala se dostatečně odrazit přes špičky. Ukázala jsem jí, jak musí pokrčit kolena a při výskoku našponovat nohy. Nejdříve šla téměř do dřepu, pak už to však zvládla. Ke každé větě z říkanky jsme si zkusily pohybový doprovod, pak jsme text s pohybem spojily. Když se Eva na skoky nesoustředí, nadále nepokrčuje kolena a neodráží se. Proto ji důrazně upozorňuji na to, že i já pokrčuji kolena.
  2. Eva si říkanku pamatovala a chtěla ji znovu zkusit. Řekla jsem jí, ať mi nejdříve ukáže skákání. Skoky byly opět stejné se strnulýma nohama, bez pokrčených kolen a s minimálním odrazem. Postavila jsem se tedy Evě naproti, chytila ji za obě ruce a s odrazem jsem jí pomohla. Pokaždé jsem upozornila na pokrčení kolen. Když viděla, že jí to jde, začaly ji skoky bavit. Následně jsme natrénované skoky zakomponovaly do říkanky, Eva nadále žádala pomoc při skocích.
  3. Při třetím pokusu se Eva říkanky zúčastnila i slovně, pohyb si již pamatovala dokonale. Kolena pokrčovala automaticky, při zvedání se z podřepu se však nezvedla úplně, nechala vystrčený zadeček, a takto poskočila. Odraz byl zcela jistě větší, Eva již nepotřebovala držení za ruce.

Závěr
Při skoku snožmo na místě se Eva naučila pokrčit kolena a vynakládá velkou snahu pro to, aby se odrazila. Skok je nadále trochu strnulý, ale není již třeba asistence. Eva při skoku vystrkuje zadeček a je mírně předkloněná, což je třeba odstranit. Během cvičení se Eva naučila či prohloubila tyto dovednosti: skok snožmo na místě, mimika, pohybově – slovní doprovod, práce ve skupině (během pokusů se k nám přidávaly ostatní děti), respektování pravidel cvičení.
[tab:3.5]

3.5 Závěr výzkumu

Hlavním cílem vlastního výzkumného šetření bylo objasnit, jakým způsobem lze rozvíjet jemnou a hrubou motoriku u dětí s Downovým syndromem předškolního věku. Rozvoj motoriky těchto dětí může probíhat individuálně i skupinově. Skupinové činnosti mají samy o sobě motivační charakter, děti se navzájem podporují a předhánějí – udržení jejich pozornosti je proto snazší a jejich nasazení je z důvodu soutěživosti vyšší. Individuální práce s dítětem je většinou záměrného charakteru. Děti s Downovým syndromem jsou známé svojí tvrdohlavostí, a proto je třeba, aby prováděné činnosti byly motivující a zábavné. Zároveň by tyto činnosti měly mít jasné a jednoduché instrukce a dítě by mělo vědět, jaký mají smysl a cíl. Aplikovaná cvičení mají všechny tyto charakteristiky a na základě jejich závěrů můžeme pozorovat pokrok v rozvoji motoriky a dalších funkcí zkoumaného dítěte. Z našich zkušeností s prací s dětmi s Downovým syndromem usuzujeme, že většina dětí předškolního věku je schopna tato cvičení zvládnout. Z tohoto důvodu můžeme tvrdit, že aplikovaná cvičení jsou využitelná pro rozvoj jemné a hrubé motoriky u dětí s Downovým syndromem předškolního věku a mají na tento motorický rozvoj pozitivní vliv. Motoriku lze tedy rozvíjet pomocí zábavných a motivačních cvičení s jasnými a jednoduchými instrukcemi. Hlavní cíl vlastního výzkumného šetření byl splněn.

Dílčím cílem výzkumu bylo vytvoření sešitu her a cvičení, prostřednictvím kterého lze rozvíjet jemnou a hrubou motoriku u dítěte s Downovým syndromem předškolního věku. Sešit s názvem „Cvičení a hry pro rozvoj jemné a hrubé motoriky předškolního dítěte s Downovým syndromem“ byl vytvořen a obsahuje třicet her a cvičení, plus přílohy. Dílčí cíl výzkumu byl splněn.

V rámci výzkumu jsme se pokusili zodpovědět několik výzkumných otázek, na které si nyní můžeme odpovědět.

  1. Ze závěrů aplikovaných cvičení vyplývá, že mají pozitivní vliv na rozvoj jemné a hrubé motoriky dítěte s Downovým syndromem předškolního věku. Na dívce lze pozorovat pokrok během každého pokusu.
  2. Po třech pokusech daného cvičení lze zcela jistě posoudit, zda má vliv na rozvoj jemné a hrubé motoriky. Nelze říct, že si dívka některé z aplikovaných cvičení zcela osvojila, nebo že tato cvičení již po třech aplikacích výrazně ovlivnila rozvoj její motoriky, avšak naučila se jejich pravidla a zafixovala si základní motorické prvky cvičení. Na hloubkový rozvoj motorických dovedností je třeba se zaměřovat stále při každém dalším cvičení. Pokroky u těchto dětí se dostavují pomalu, ale při správně nastaveném přístupu a vhodných činnostech, se dostaví rychleji, než bez této záměrné podpory.
  3. Během žádného z pokusů jsme nezaznamenali odmítavý postoj dítěte ke cvičení. U většiny cvičení si všímáme zájmu dítěte, protože si cvičení dítě samo vyžádá. Aplikovaná cvičení rozvíjejí jemnou a hrubou motoriku formou, která je dostatečně zábavná a motivující pro dítě s mentálním postižením předškolního věku.
  4. Ze závěrů aplikovaných cvičení můžeme soudit, že tato cvičení rozvíjejí i jiné vývojové oblasti, než jen oblast motoriky. Cvičení mají vliv na rozvoj řeči, komunikace, kognitivních schopností, socializace, pozornosti, vnímání, orientace v prostoru a paměti (hlavně pohybová cvičení).

[tab:END]